ale chtělo by to více si nastudovat. To nemyslím v žádném případě ve zlém, jen jde o to, že přemýšlíme nad podobnými věcmi a uvažujeme nejlépe v noci (já osobně přemýšlím a počítám i na záchodě a koupelně, dokonce si počítám příklady i ve snech), ale já studuji a asi znám více z matematiky a teoretické fyziky, takže přistupuji k problémům více racionálně a systematicky. Hlavně jsou mé nástroje matematika a znalost spousty vědeckých prací. Ale už ten fakt, že bych douhle dobou se měl učit a místo toho ti píšu komentáře na některé tvé články, je důkaz, že mne tvé dílo zaujalo.
Moje noční přemýšlení III.
Přemýšlím o tom, jak přemýšlím. Fascinuje mě, jak mozek pracuje. Bohužel nejsem žádný doktor a asi nikdy nebudu, což je možná dobře, možná špatně. Chtěl bych se s vámi podělit s několika málo myšlenkami, které mě teď napadají.
Jak tak o sobě teď přemýšlím, tak mi hlavou probíhají různé nápady. Jak vůbec vznikají nápady? Mně osobně vznik lidského nápadu přijde jako nějaké váhy - když se na jedné misce objeví dostatečně velká hmotnost, tak se ta miska převáží a jakmile se to stane, tak přijde nějaký nápad. Ale co se shromažďuje na té misce? Myslím, že zkušenosti a logika. Přijde mi to celkem zajímavé… A myslím, že v tom více či méně hraje svou roli i náhoda…
Náhoda. Náhodou jsem vždy opovrhoval, že neexistuje, ale nedávno jsem změnil názor. Teď si myslím, že náhoda asi doopravdy existuje. Že je to takové koření našeho života. Že mnoho náhod vytváří náš osud. Původně jsem si myslel, že náhoda je něco, co zatím nevíme a nedokážeme dopředu odhadnout. Proto tomu, až se to stane, řekneme jen, že "to byla náhoda"... Podobně jako v dřívějších dobách lidé nazývali neznámé věci kouzly, tak podobně my, dnešní lidé, nazýváme neočekávanou činnost náhodou. Ale co když byl můj původní předpoklad správný? Potom by se dalo asi vše odhadnout dopředu a nebylo by v životě žádné překvapení, život by se stal nudným, protože vše bychom věděli už dopředu. Zatím to ale nedokážeme spočítat a tím pádem odhadnout, ale co když jednou ano? Co když náhoda nebo spíše osud, je jako počasí…? Taky neuvěřitelně proměnlivé a které můžeme předpovídat PŘESNĚ nebo přesněji jen pár chvil dopředu…
Proto si myslím, že náš osud je jednak už dopředu velmi zhruba nakreslen a jednak se vybarvuje různými "náhodami", co nás v životě potkají… Ale přijde mi, že není náhoda jako náhoda. Aspoň ne ve výsledku… To má sice více významů, ale já myslím, že jsou různé "velikosti" náhod. Přijde mi to jako různé velikosti černých děr v galaxiích. Žel, nevím, jestli když se potkají dvě stejně velké díry, co se stane nebo když je jedna větší a jedna menší, tak co se stane… Budu o tom uvažovat, slibuji, ale to až snad v dalších článcích… Hlavně jsem chtěl ale poukázat na to, že nás život se taky točí kolem jedné velké náhody… Náhody, že jsme se vůbec jako takoví, jací jsme, narodili… Stejně tak i naše galaxie, kde je mnoho černých děr, se prý snad taky točí kolem jedné velké super černé díry…
Ještě k tím velikostem náhod, tak aby to bylo pochopitelné, tak dám příklad… Například když jsme doma, venku je bouřka a my si vzpomeneme, že jsme zapomněli na parkovišti kousek od domu něco do práce nebo do školy a když jsme na půli cesty, tak do nás praští blesk… - tomu říkám teda velká náhoda :-) Jenže do nás může praštit blesk, když třeba chceme fotit blesky někde na poli a jdeme třeba na vyvýšený kopec, abychom měli pořádný výhled - to přece není žádná velká náhoda, že do nás ten blesk skutečně uhodil, ale náhoda to přece je taky…
Možná, že přece jenom se mozek a celkově průběh našeho života se podobá, více než si můžeme myslet, našemu Vesmíru… Uvidíme snad v dalších článcích…
P.S. Doufám, že nikoho neirituji se svými myšlenkami, jsme ve svobodné zemi přeci… ;-)
Děkuji za pozornost
Frankie
Diskusní téma: Moje noční přemýšlení III.
Datum: 03.08.2013